« Zpět

Chov matky - královny

Zamyšlení nad chovem matek

Chov matek si můžeme sami vyzkoušet a nemusíme pouze čekat až se včelstvo vyrojí. Přelarvování, je dnes všude známé a používané při chovu matek. Mimo klasického přenášení nejmenších larviček přelarvovací lžíčkou, dnes také pomocí lupy, bylo vymyšleno několik dalších způsobů. Vyžaduje to abychom viděli jednodenní larvičky, které jsou velké jako vajíčko, a pevnou ruku abychom je nepoškodili. Tato práce je již kritická když k tomu musíme používat lupu. Dnešní přelarvovací lupy, které jsou k dostání v našich obchodech včelařskými potřebami jsou však již velmi šikovné.

Z jiných způsobů je to přisávání larviček na skleněnou trubičku (obrácené oční kapátko) na konci opatřenou jemnou síťovinou, např. z dámské tmavé punčochy. Do přizpůsobeného kapátka nasajeme malou kapku vody, vložíme do buňky a vymáčkneme vodu na larvičku, opětovným uvolněním gumičky se larvička přisaje na síťovinu. Přisátá larvička se opačným způsobem vyfoukne do mateří misky. Na tmavé síťovině jsou larvičky dobře viditelné.

Přelarvování

Zavedením plastikových mateřích misek se usnadnila příprava série matečníků, ty se potom připevní na chovnou laťku a zavěsí do chovného včelstva. Pečlivost naší práce uvidíme asi za týden. V té době jsou již přijaté matečníky vystavěny a ošetřovány včelami. Před vylíhnutím (asi 9 den) se každý matečník zaklíckuje, klícka má z jedné strany jemné pletivo a z druhé plast s otvory jako mateří mřížka. Ta zabrání úniku mladé matky ale dovolí včelám kontakt s matkou. Bez tohoto opatření by první vylíhlá matka vykousala ostatní matečníky. Tyto nové matky se co nejdříve přidají do oplodňáčků (malinké úlky) nebo oddělků, případně můžeme nahradit staré nebo jinak nevhodné matky pomocí přidávací klícky uzavřené medocukrovým těstem. V bezsnůškovém období je to náročnější a doporučuje se přikrmování pro úspěšné přidání matky.

Série vystavěných matečníků

Volné oplození matky je zcela náhodné, trubci se mohou zalétnout po větru na velkou vzdálenost. Malé oplodňáčky pouze ukazují zda matka klade, zda je kladení dostatečné tzn. přezkoušení dobrých genetických vlastností zjistíme až ve vlastním včelstvu. Cesta k úspěchu je pak v selekci těchto dobrých matek a jejich trubců. Rovněž inseminované matky musí být předem vybrány podle zděděných vlastností minimálně jejich dcer (F1). Nástavkový včelař může vychovávat matky v oddělcích na nástavkové míře, kde lze matku lépe najít. Tvořením oplodňovacích oddělků potlačujeme rojový pud včelstva a populační rozvoj roztoče Varroa. Oslabování včelstva před vrcholem vývoje je nejlepší protirojová prevence. Provádí se před koncem jarní snůšky. Oslabení je pouze o plod a mladé včely. Létavky zůstávají ve včelstvu a dokončí snůšku.

Máme-li inseminovanou chovnou matku, snažíme se o rychlý rozchov nové generace matek (F1) a včelstev kde jsou také dobří trubci. Tato výběrová matka bývá velmi často nahrazena včelstvem tzv. tichou výměnou.

Co je na těchto F1 matkách zvláštní?

U takto vyšlechtěných matek F1 jsou zachovány dobré vlastnosti po jejich inseminované matce. Mají ale nespolehlivé genetické vlastnosti po trubcích. Provádět od nich další chov by se nemělo. Tyto generace F2, tedy strýcovské linie od chovných inseminovaných matek je možno využívat pouze k výrobě včel a plodu pro další oddělky.

F1 matky mají malý sklon k rojivosti (selekcí velmi potlačeném), neodlišují se od svých matek. Ovšem ve vyšším stáří je také u těchto matek sklon k rojení, ale mnohem později. Proto vlastní chov matek je důležitý pro úspěšného nástavkového včelaře. Musíme jen chtít chovat a vyhledávat kvalitní matky. Šlechtitel (chovatelská stanice) nám zašle kvalitní základ F1 a využití inseminovaných matek je pak intenzivnější a s menšími náklady pro jednotlivé včelaře. Chovná laťka nebo přelarvené misky s příchytkou se doma vloží do odděleného plodu nad mřížkou. Kdo nestihne přelarvování, odkoupí matečníky. Buď 2 dny nastartované nebo 2 dny před líhnutím, kdy jsou již schopné přepravy.

Z důvodu rasového křížení linií kraňky je dobré měnit dodavatele F1 i podle výchozího chovného materiálu.

Vedle odzkoušených inseminovaných matek, by se měla rozmnožovat jen mírná včelstva, která vedle běžných požadovaných vlastností provádějí tichou výměnu nebo se jen málo rojí. Včelstva s tichou výměnou vykazují také obyčejně silnější dominance po matce. Taková včelstva zůstávají při svých vlastnostech, i ve stáří matky nasazují jen velmi málo matečníků. Matky jejichž včelstva ve stáří 3-4 roky nasazují teprve prvé matečníky, asi 5 - 6, patří většinou také ke včelstvům s tichou výměnou. Tyto rojové matečníky můžeme také s klidem zužitkovat. Nástavkový včelař má ještě jeden důležitý požadavek na selekci a to vysokou schopnost plodování, která je nutná pro úly s větším nebo neomezeným prostorem. Vždyť tato vlastnost většinou souvisí také s přínosy medu.

matka-královna

Mimo dobré snůškové stanoviště jsou jen další tři možnosti jak zvýšit produkci medu: silnější včelstva, kočování a zvýšení počtu včelstev. Včelařit se silnějšími včelstvy, mimo výběru matek, spadá spíše do včelařské technologie (což jsou nejdůležitější znalosti včelaře) a také do úlové otázky. V malém úlu můžeme získat také jenom malé výtěžky medu.

« Zpět