« Zpět

» Zimní období

Zima je v přírodě obdobím vegetačního klidu. Zdá se jako by se v ní život zastavil, ale životní pochody včelstev se jen zpomalují. Pro včelaře je to vhodný čas na vzdělávání a celkové zhodnocení roku. Je také příležitostí ukázat své schopnosti pří různých výstavách medového pečiva, soutěžích o nejlepší med a medovinu a propagaci ostatních včelích produktů.

Pro dobré zazimování

Doporučuji na počátku zimního období strůpky úlu neuteplovat, tímto opatřením dosáhneme přirozeného zastavení Zazimováno plodování. Zabráníme tím tak možnosti většího rozmnožení známého roztoče (Varroa destructor) - česky kleštíka včelího. Zateplení strůpků provedeme teprve před posledním ošetření aerosolem, potom zabezpečíme jejich česna kovovou mřížkou proti vniknutí myši nebo rejska a již nevyrušujeme. Pokud to neuděláme, můžeme objevit na vložené podložce v zimní měli drť z plástů a mrtvých včel, znamená to, že se do úlu dostala myš. Podle zanechaných křídel a nožiček je vidět, že myši rozkousávají těla mrtvých včel. Pokud však do úlu pronikne rejsek, nejsou pozorovány rozkousané voskové plásty. Rejskové totiž konzumují přes otvor v hrudníku pouze létací svalstvo včel.

Včelstvo které je správně zakrmené a ošetřené, přezimuje dobře i v nejtužší zimě. Včely se stahují do zimního chomáče kulovitého tvaru v blízkosti zásob zpracovaného cukru. Část včel je zasunuta do buněk a ostatní jsou natlačeny v uličkách mezi plásty. Při ochlazení se chomáč více sevře kolem své matky obklopené mladými včelami. Teplota v chomáči je přes zimu 18 - 25°C. Na okraji chomáče nesmí teplota klesnout pod 10°C. Včely při nižší teplotě křehnou a odpadávají z chomáče. Ty potom na podmetové podložce hynou chladem. Matka po zimním slunovratu začíná plodovat, zvyšuje se teplota na 35°C a tím také větší spotřeba zásob. Velikost chomáče závisí na síle včelstva a na venkovní teplotě. Při častých změnách velikosti chomáče včelstvo špatně zimuje. Při malých výkyvech teplot a nevyrušovaných včelstvech dochází k dobrému zimování.

Kontrola včelstev v zimě.

Zimování včelstev kontrolujeme poslechem. Když včelstvo klidně zimuje, je slyšet z úlu monotonní šelest. Silnější bzukot je znakem nesprávného zimování. Když je včelstvo osiřelé (bez matky), vydává přerušovaný kvílivý zvuk. Úplné ticho i po zaklepání na úl znamená že včelstvo už nežije. U včelstva se chováme opatrně a tiše, případné nedostatky napravíme, např. uvolnění česna zafoukané sněhem...

Plodování koncem zimy

Za mírné zimy začínají včelstva plodovat již v lednu nebo začátkem února. Začátek plodování ovlivňuje teplo, dědičné vlastnosti, množství zásob, síla včelstva a jeho zdravotní stav. Předčasné plodování však není žádoucí protože se včely větší konzumací pylu opotřebovávají a přeplňují si výkalové vaky. Při prudkém ochlazení může plod prochladnout, čímž celé úsilí včel vyjde nazmar.

Hynutí zimních včel

Koncem zimy hynou v úle nemocné a staré včely. Za normální považujeme asi 30 - 150 mrtvolek. Množství zazimovaných včel se do konce zimy snižuje v průměru o 1/3. Pokud jsme zazimovali (pozdě zakrmované) upracované včely, bývá úhyn ještě vyšší.

« Zpět