baravné značení
Barevné značení matek.

Aktuálně
Výsledky vyšetření na
mor včelího plodu

dne: 20. 3. 2017

Léčení aerosolem předpoklad sobota 3.12.2016

7. 3. 2014
Zpráva zdravotního referenta, výsledky vyšetření zimní měli

1. 9. 2011
Jistě jste již všichni provedli léčení. Jaký byl výsledek?

7. 2. 2011
Poslední termín k odevzdání směsného vzorku zimní měli.

22. 1. 2011
Z podložek odebrat všechnu zimní měl, po vysušení předat důvěrníkovi svého obvodu.

22. 12. 2010
Provedeno ošetření za použití aerosolového vyvíječe.

30. 10. 2010
Provedena druhá fumigace. Vyčistit následně podložky.

20. 10. 2010
Provedena první fumigace.

Začátek srpna -
po vybrání posledního medu vloženy gabonové pásky, ty vyjmout po době čtyř týdnů.

22. 1. 2010
Odběr měli byl proveden.

12. 12. 2009
Ošetření aerorosolem.

Vážení přátelé,
v našem spolkovémčasopisu Včelařství č.3 měl být uveřejněn můj článek - názor na téma tzv. Moru včelího plodu. V poslední chvíli bylo po zásahu vedení ČSV zakázáno článek publikovat. O tom, že se tak stalo na poslední chvíli svědčí i fakt, že v obsahu č.3 zůstal nedopatřením nadpis článku. Článek byl pouze vyjádřením mého názoru, nikoliv vědeckým pojednáním. Z vedení ČSV mi bylo tlumočeno, že pokud svůj názor poopravím a zkoriguji dle pokynů, článek by mohl vyjít. Potom by to ale již nebyl můj názor, proto to neudělám. Originál článku najdete v příloze, dávám jej volně k dispozici. Můžete jej volně šířit, věřím, že se rozvine diskuze na toto téma.

Přeji hezký den, ing.Jiří Tuza

Včela medonosná (Apis mellifera)

Prapředci včel se na Zemi objevili koncem druhohor, o 90 milionů let dříve nežli člověk (jak uvádí Weiss a Vergara 2002). Koncem jury a především v průběhu křídy, nastal bouřlivý rozvoj krytosemenných kvetoucích rostlin, kterým se včely dobře přizpůsobily včetně morfologických znaků pro sběr pylu (Michener 2000). Existují fosilní nálezy, nález včely v jantaru v Barmě, které dokazují stáří včel. Během druhohor proběhla dvě hromadná vymírání živočichů, přesto včely dokázaly přežít náročné geografické i klimatické podmínky. Nejstarší kreslený doklad o člověku a včele je v Pavoučí jeskyni Bicorp u Valencie ve Španělsku, znázorňuje tady osobu stojící na žebříku jak odebírá med.

Včela medonosná byla evropskými kolonizátory značně rozšiřována a vyvážena do celého světa již na počátku 17. století včetně oblastí ameriky a také austrálie (Delaplane a Mayer 2000). Druhá polovina 18. století byla dobou vynálezů a objevů. Francois Huber vymyslel úl, do kterého bylo možno nahlédnout, Johann Dzierzon vynalezl úl, v němž včelí dílo bylo na trámečcích a dalo se z úlu vyjmout a zase zpět zavěsit. V 19. století byly objeveny a zdokonaleny především mnohé technické novinky; prosadilo se již používání rozběrných úlů s pohyblivým dílem. Vyráběly se již rámky, do kterých se vlepovaly uměle vyrobené mezistěny. Při dobývání medu již plásty nemusely být ničeny díky medometu Františka Hrušky roku 1865, a řada dalších včelařských vynálezů. Poznání zákonitostí a způsobu života včel ale i genetický a technický rozvoj vedl k většímu rozšíření počtu chovatelů včelstev, kteří se združovali do cechů a později do spolků.

Mezi evropské poddruhy včel patří Apis mellifera mellifera označovaná jako včela tmavá, ze severní Evropy a západního Ruska. Apis mellifera ligustica (italská nebo vlašská včela) pochází z Itálie a je nejpoužívanější včelou k chovu díky své mírné povaze. Dále se vyskytuje Apis mellifera caucasica (včela kavkazská) a Apis mellifera carnica (včela kraňská). Původním plemenem včely na území Čech a části Moravy byla včela tmavá. V polovině 20. století docházelo ke křížení s různými plemeny včel, např. italskou či kavkazskou. Tak došlo ke značné bastardizaci a zániku původní čisté formy tmavé včely. V šedesátých letech proto byla přijata koncepce chovu matek s cílem čisté formy včely kraňské (Apis mellifera carnica, Pollmann, 1879). Proč naši předchůdci moudře vybrali právě toto plemeno, čím je tato včela tak výjimečná? Kraňka je středně velká včela s dlouhými končetinami. Má rychlý až velmi rychlý jarní rozvoj, který končí již v plném létě. Má dobrý sběrací a orientační smysl, silnou energii letu. Velmi hospodárně přezimovává. Využívá nektarovou i medovicovou snůšku. Je klidná a mírná, má dobrý stavební pud a málo tmelí. Pro své přednosti je preferovaná oproti jiným plemenům včel. Rozlišujeme kraňku na ekotypy - Alpské: Singer, Troiseck, Sklenár, Peschetz a Karpatské: Vučko a Vigor. Současnou legislativou EU může být kraňka ohrožena bastardizací jinými populacemi, několik falešných zastánců biodiverzity usiluje o návrat chovu včely tmavé. Včela medonosná kraňská na území České republiky je zařazena mezi genové zdroje.

O. R. / 6. 12. 2015


Ošetření včelstev 2015

Včela medonosná se stala hospodářsky významným hmyzem a je člověkem chována pro své užitkové vlastnosti. Na rozdíl od jiných druhů hospodářských zvířat nelze považovat včelu za domestikovanou. Včelí instinkty důležité pro přežití v přírodě zůstávají chovem nezměněny, přesto šlechtitelskými zásahy lze ovlivnit některé její vlastnosti. Změny vytvořené selekcí nemají trvalý ráz, pomine-li šlechtitelské úsilí, vlastnosti včelstva se po několika generacích matek vracejí k výchozímu stavu. Proto je důležitý výběr plemenných včelstev pro rozchov nových generací. Evoluce morgologicky vybavila včelu velmi dobře pro její život, přesto ji to neochrání před nemocemi a škůdci.

Největším škůdcem včely je přátelé člověk. Přes naše poznatky, v touze po ovládnutí přírody děláme neustále spoustu omylů a chyb. Současný nepřítel Varroa destructor, se k nám dostal také jen díky člověku a to je jen jeden příklad z mnoha chybných rozhodnutí. Mezi další přirozené škůdce patří včelomorka obecná, zavíječ voskový, zavíječ malý, majka fialová, myš, datel, sršeň atd. Je ohrožena nemocemi plodu: virus deformovaných křídel, virus pytlíčkovitého plodu, mor včelího plodu, hniloba plodu, zvápenatění včelího plodu, varroáza. Rovněž nemocemi dospělců: (ABPV), (CBPV), nosemóza, akarapidóza, varroáza, otravy atd. Najít cestu k ochraně včelstev vyžaduje respektování jeho zákonitostí, zajištění přirozené rovnováhy přírodního prostředí. Zdravotní stav včel je ovlivňován také chovatelskými metodami, vyspělostí metod diagnostiky, terapií, včasnou prevencí, tlumením chorob a řadou dalších faktorů. Včely jsou totiž významným indikátorem zdraví naší planety. A naše možnosti jsou dost velké na to, aby včely přežily symbiózu tohoto područí.

Ošetřování včelstev je jedním ze způsobů, jak můžeme alespoň zčásti napravit některé lidské chyby z minulosti, způsobené rozšířením kleštíka včelího (varroa destructor). Jen doufám, že se tím nedopouštíme další chyby. Ošetřování včelstev není léčení, ale spíše deratizace, protože není použito léčivých prostředků pro včelu, ale chemický proces likvidace roztoče (Varroa destructor). Ošetření se provádí ve 3 termínech. Při druhém a třetím ošetření by neměl být ve včelstvech již žádný plod. Ideální je provést třetí ošetření začátkem prosince aerosolem. Doporučené intervaly mezi jednotlivým ošetřením je 14-21 dnů. Nejdříve před ošetřením vložíme na celé dno úlu vyčištěnou podložku. Příští den po provedení ošetření podložku vyjme a vyhodnotíme množství spadu roztočů.

Členové našeho včelařského spolku jsou zodpovědní, první i druhé ošetření fumigací (kouřem) provádějí samostatně poučeni zdravotním referentem nebo důvěrníkem dané oblasti. Aplikace fumigací se provádí při venkovní teplotě nad 10 °C, aby včelstvo bylo rozvolněné, ale kdy včely ještě nelétají z úlu. Včelstvu obsedající 1 nástavek (39x24) nakapeme dvě kapky přípravku na jeden savý proužek, obsedá-li dva nástavky, dáme až čtyři kapky. Po vsáknutí přípravku se proužek na spodní straně zapálí, přičemž musí jen doutnat, nesmí hořet plamenem. Takto doutnající proužek se připíchne do posledního plástu kde vytvoříme bezpečnostní mezeru vyjmutím rámku, nebo zvolíme jiný bezpečný způsob aplikace. Česno a očko úlu uzavřeme, po půl hodině česno opět otevřeme.

Ošetření aerosolem

Mnohem náročnější je třetí ošetření prováděné aerosolem. Máme velké štěstí na čtyři obětavé včelaře, kteří již několik let provádějí toto ošetření všem členům našeho včelařského spolku. Jsou jimi přátelé: J. Hrabíková, S. Kašný, R. Kašpárek a R. Modlitba. Všichni si zaslouží naše velké poděkování, zvláště naše výborná jednatelka Mgr. Jana Hrabíková, která dokáže obětovat svůj čas od rodiny, pro zdraví včel nás všech. Pochází z včelařské rodiny a tak i její manžel dobře ví, že včelařinu má v krvi na celý život.

Aplikace aerosolem byla provedena v sobotu 28. 11. 2015, bohužel závada jednoho ze dvou přístrojů prodloužila ošetření u tří včelařů na následující neděli. Aerosol se aplikuje do česna úlu vyvíječem aerosolu VAT 1a. Dávkování určuje délka doby za předepsaného tlaku a teploty. U středně silného včelstva se aplikuje aerosolová mlha účinné látky po dobu 120 vteřin u vodní emulze, 30 vteřin při acetonovém roztoku. U zvláště silných nebo naopak příliš slabých včelstev se doba expozice upravuje podle návodu výrobce vyvíječe. Po skončení se česno uzavře na dobu nejméně 30 minut. Při použití acetonu lze aerosol aplikovat až do teploty -5 °C.

Vážení přátelé, nezapomeňte omést podložky a vrátit je zpět pro odběr zimní měli po uplynutí 30 dnů. Nejpozději 20. 1. 2016 vyjmout podložku a odebrat veškerou měl, nechat volně usušit při pokojové teplotě, přesít přes mateří mřížku, odstranit zbytky včel a dát do kelímku (kelímek max. z 10 včelstev na stanovišti). Termín odevzdání vzorku měli pro vyšetření na varroázu a mor včelího plodu odevzdat (nejpozději 26. 1. 2016) důvěrníkům, resp. zdravotnímu referentovi.

O. R. / 6. 12. 2015


Včelomilné rostliny

pár příkladů


Proč jsem tuto část zařadil právě zde je prosté. Med a pyl je základním energetickým a nutričním zdrojem pro přežití zimního období včelstva. Medové plástve, které včelař odebere včelám obsahují sacharidy, bílkoviny, enzymy, kyseliny, vitaminy skupiny B, antioxidanty a další látky tvořící harmonickou směs pro potřebu včelstva. Cukerná náhražka zimních zásob je prostá těchto významných látek, dochází tím k určité podvýživě a oslabení imunitního systému zimní generace včelstev. Období od Nového roku až téměř do rozkvětu třešní se tak mnohdy stává kritickým. To má vliv na zdraví, vitalitu a celkový jarní rozvoj včelstva. Jak včelstvům pomoci překonat lidskou touhu po medu? Musíme si uvědomit, že v podletí po zakrmení výrazně ubývá důležitých zdrojů pylu a nektaru. Včelám poskytneme alespoň určitou náhradu za odebraný med tím, že vysadíme pozdě kvetoucí včelomilné rostliny pro doplnění potřebných živin. Navíc tím můžeme obohatit a prodloužit estetickou podobu okrasné zahrady prakticky až do prvních mrazů. Několik příkladů:

Ořechoplodec klandonský (Caryopteris)

Ořechokřídlec klandonský, Ořechoplodec (Caryopteris Clandonensis) je vytrvalá okrasná dřevina – keř s opadavými listy. Jsou to známé rostliny, pocházející z Japonska, Mongolska, severní Číny, některé druhy z Mexika. Tedy spíše neznámé, protože mnoho lidí pod tímto názvem nemá představu žádné konkrétní rostliny. Jeho české jména jsou ořechokřídlec, ořechoplodec nebo modrovous odvozené od barvy květů - bluebeard, tedy modrovous. Z dalších anglických jmen zmíním ještě blue spirea (modrý tavolník) nebo blue mist (modrá mlha, opar). Abych předešel zbytečnému zklamání, raději hned prozradím, že kvůli ořechům se ořechoplodec nepěstuje. Plodem je tobolka se čtyřmi drobnými nejedlými semeny.

Ořechoplodec
(Caryopteris) Ořechoplodec

Nejrozšířenější je asi ořechoplodec klandoncký, někdy psáno klandonský (Caryopteris x clandonensis). To proto, že zahradní odrůdy vznikly v roce 1930 v anglickém Clandonu. V současné době existuje množství kultivarů, lišících se především v odstínu modrého kvetení. K nejznámějším patří Heavenly Blue nebo Kew Blue. V zahradnictvích občas nabízejí i ořechoplodec šedivý, Caryopteris incana, který by měl být s fialově modrými květy.

Vytváří až 1 m vysoké husté a nepravidelné keře. Větve bývají tenké, křehké, listy jsou jemně ojíněné, šedozelené, kopinaté, po promnutí mezi prsty příjemně voní. Kvete na podzim někdy už od srpna a září neuvěřitelným množstvím fialových až sytě modrých květů, během tohoto období je dobré ořechoplodec hnojit běžným hnojivem. Květy se tvoří na jednoletých výhonech. Neoplývají výraznou vůní, přesto přilákají velké množství včel hledajících nektar. Výborně snáší sucho, velmi vhodné je chráněné stanoviště a přímé sluneční světlo. Má rád propustné vápenaté půdy, které mohou být chudé na živiny. Snadno se množí semenem nebo řízkováním, může se také samovolně rozšiřovat po zahradě.

Modrá barva květů je u okrasných dřevin dosti vzácná a pozdní kvetení je ceněné včelaři. Pokud možno pěstujeme jej jako nízký podrost, protože je na místě expanzivní, je lépe vysazovat více stejných keřů a vytvořit nápadný modrý koberec. Keře někdy v tuhých zimách můžou namrzat, ale rostlina výborně regeneruje a rychle roste. Pozdě raší a může se stát, že jej z neznalosti neodborník odstraní, protože se domnívá, že zmrzl a uschl. Největší péči potřebuje hlavně v předjaří, kdy musíte seříznout loňské větve. Po této úpravě by neměly být delší než deset centimetrů. Na jaře potom vyraší nové listy i větve tvořící pevnou kostru pro nové výhony s květy. Na zimu kmínek překryjeme mulčovací kůrou proti vymrznutí.

O. R. / 26. 9. 2015

Komule Davidova (Buddleia davidii)

Před pár lety téměř neznámý keř, v současné době ho lze vidět poměrně často v městských i venkovských zahradách, většina pěstitelů ho zná pod lidovými názvy motýlí keř, budleia nebo letní či tibetský šeřík. S šeříkem však nemá nic společného (zatímco komule patří do čeledi krtičníkovitých, šeřík řadíme mezi olivovníkovité), pouze ho připomíná barvou a kuželovitým tvarem květů složených z trubkovitých kvítků. Pochází ze severozápadní Číny a Japonska, jedná se o invazivní druh.

Komule
(Buddleia davidii) Komule, motýlí keř

Komule je teplomilný, opadavý keř s bujnými výhony, který v našich podmínkách dorůstá do výšky kolem tří metrů. Kvete po celé léto, v době od července do října. Barva květů je od bílé přes odstíny růžové, modré, purpurově červené až po temně fialovou. Na své omamně vonící květy plné nektaru láká množství včel, zlatohlávky a pestrobarevné motýly. Právě proto se komuli také říká motýlí keř.

Množení řízkováním se doporučuje dělat během pozdního léta či na podzim (od července do října). Odeberte vrcholové řízky, na bázi z nich odstraňte listy a ostatní zakraťte. Jestliže máte stimulátor, použijte ho, ale není to třeba, neboť řízky snadno zakořeňují i bez něj.

Komuli vyberte slunné, chráněné stanoviště se středně těžkou propustnou půdou s vyšším obsahem vápníku. Na zimu k ní přihrňte zeminu, často totiž namrzá. Nebývá to ale zásadní problém, protože dobře regeneruje. Naopak jí nevadí sucho, poradí si i bez přihnojování a navíc velmi dobře snáší znečištěné prostředí. Rychlý růst a bohatou násadu květů podpoříme dobrou zásobou živin, na jaře ji vždy přihnojíme plným hnojivem. V létě již nehnojíme, protože bychom tím snížili mrazuvzdornost. Roční přírůstky mohou dosáhnout 2 - 3 metry. Proto se ji nebojte seříznout opravdu radikálně, na 1 – 3 pupeny. Samotný řez provádíme kus nad očkem, aby nedošlo k jeho poškození.

Komule Sungold je výjimečná odrůda, která náleží k Weyer hybridům a jako jedna z mála kvete žlutými květy. Byla objevena v Holandsku v šedesátých letech minulého století. Sladce voní a kvete od první poloviny léta až do konce teplých dnů podzimu. Uspořádané jsou v kulatých shlucích ve středně dlouhých latách na přepadavých koncích větví. Květy z dálky vypadají jako žluté bambulky. Opadavé listy jsou široce kopinaté s výrazně zúženou špičkou, středně až tmavě zelené a mírně plstnaté. Pro hustý růst a pěkný tvar keře je dobré komuli zjara zastřihnout na pevnou kostru nebo zpětným řezem tak, že ponecháte asi 30 cm z loňských větví a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.

O. R. / 28. 9. 2015

Hvězdnice (Aster)

Druhy tohoto rodu čítají přes 600 druhů vykvétají na jaře nebo v létě, ale většina z nich kvete až na podzim, odtud název podzimní astry. Vysoké druhy (až 150 cm) jsou vhodné do smíšených květinových záhonů, středně vysoké (30-50 cm) druhy na obruby a ty nejnižší (15-20 cm) do skalek. Vyžadují slunné až polostinné stanoviště a vydatnou zálivku před rozkvětem. Květy hvězdnic se zbarvují nejčastěji do modré, červené, růžové, fialové či bílé barvy. Jsou velmi vyhledávané včelami.

Hvězdnice
(Aster) Hvězdnice, podzimní astry

Péče o hvězdnice je snadná. Všechny podzimní druhy mají rády prosluněné stanoviště s dostatkem vláhy (v suchém létě je občas zalijte) a hlinitopísčitou půdou s dostatkem živin. Proto je dobré jim na jaře nasypat pár litrů kompostu a případně je přihnojit i během vegetace. Doporučuje se stonky v červnu zkrátit asi o třetinu, docílí se tím vytvoření kompaktnějšího trsu. Po odkvětu hvězdnice u země seřízněte. Velké trsy byste měli vždy asi jednou za tři roky rozdělit a přesadit (nejlépe na jaře v březnu či dubnu), částečně tak zabráníte šíření padlí a napadení rostlin verticiliovým vadnutím, nemocem, ke kterým jsou vytrvalé hvězdnice náchylné. Rostliny proto ošetřujeme fungicidy jako je například přípravek Discus.

Hvězdnice rozmnožujeme dělením, samy se rozmnožují oddenky. Pokud zmlazení neprovedeme, trsy pokvetou jen po obvodu. Půvab hvězdnic zvýrazníme, jestliže je vysadíme do společnosti okrasných trav, dřevin s červenými listy nebo do blízkosti žlutě kvetoucích rostlin. Mezi nejznámější druhy u nás patří Aster novae-angliae, Aster novi-belgii, Aster alpinus, Aster dumosus a další.

 

Šlechtěné kultivary bývají botanicky označovány Aster – Dumosus – hybridy: Armor, Apollo, Audrey, Alice Haslam, Blaue Lague, Blue Bird, Starlight, Kristina.

O. R. / 3. 10. 2015

Kustovnice čínská (Lycium chinensis)

Kustovnice, známější jako goji, pochází z Asie, převážně z oblasti Japonska a Číny, roste hlavně v chladných oblastech (např. himálajská Goji), tato rostlina se dokáže velmi dobře přizpůsobit i teplému podnebí. Opadavý, trnitý ovocný keř patří mezi lilkovité rostliny a může dosahovat výšky téměř tři metry. Květy jsou oboupohlavní, fialově zbarvené, nenápadné, přesto přilákají množství opylovačů.

Kustovnice čínská
(Lycium chinensis) Goji – Kustovnice čínská
Dopřejme kustovnici světlejší, chráněné místo s dostatkem vláhy, odvděčí se překrásně oranžovými plody, které jsou plné energie a vitality. Plody s chutí připomínající směs brusinky, šípku a třešně lze prvně očekávat už po dvou letech od vysazení.

Pěstování:
Kustovnice je velmi nenáročná, otužilá a snadno kořenící. Pro pěstování je vhodná běžná zahradní půda. Rostliny vysazujeme nejlépe v jarních měsících dubnu až květnu. Při výsadbě dáme do jámy vyzrálý kompost. Nejlepším hnojivem je chlévská mrva, kterou přidávejte na podzim. Koncem dubna ji prospěje močovina a v letním období fosforečnan amonný. Od června po celou dobu kvetení jí přidáváme listové hnojivo každé tři týdny. V prvním roce v sušším období zavlažujeme. Kustovnice vysazujeme jednotlivě nebo do řad ve sponu 2 – 2,5 m.


Hlavní princip úspěchu, je v prořezávání, má zajistit dobrý růst keře. Odstraníme v průběhu roku překřížené větve, přestárlé, a kořenové výmladky. Po zimě odstraníme vysušené větve, které by omezovaly bujný růst keře.

Výchovný řez:
1. rok
Pokud chcete mít plody co nejdříve, musíte se držet určitého způsobu zařezávání. V prvním roce bude keř vysoký zhruba 60 cm a bude vyžadovat úpravu řezem. Kolem hlavního kmene si vyberte rovnoměrně rostlé větve. Tyto větve se stanou pozdějším základem bohaté koruny a nemilosrdně je seřízněte na délku 20 cm. Tímto seříznutím docílíme druhotné větvení. Raná násada plodů bude zajištěna ponecháním několika středových větví z hlavního kmene. Jakmile budou některé větve převyšovat ostatní, tak je zarovnejte do jedné velikosti.

2. rok
Vybereme silnější vertikální výhon, ze spodního patra, a ten určíme jako prodloužení kmene. Je důležité u něho probudit chuť po větvení, takže ho zakraťte minimálně o 10 cm. Další dvě větve zakrátíme o 20 cm, které budou sloužit jako plodné výhony. Vlky odstraňte až na jeden a zakraťte o 15cm nad korunou. Pět druhotných výhonů ponecháme a ostatní z kmene odstraníme.

3. rok
Ve třetím roce opakujeme postup z druhého. Využíváme spodních větví k zesílení koruny. Kmenové výhony tyčící se nad korunu odstraňte a jeden seřízněte 15cm nad korunu. Pokud žádný z těchto výhonů nenaleznem, tak svou pozornost zaměříme na rozvětvené větve z vrchní části a 1 – 3 zakratíme na 20 cm nad korunou.

O. R. / 6. 10. 2015

Pámelník (Symphorycarpus)

Pámelník bílý
(Symphoricarpos albus) Pámelník bílý

hojně rozšířený ve starších parcích a zahradách, vzhled keře nijak zvláštní květem ani listem. Do živých plotů často vysazujeme pámelník bílý (S. albus), vzácně pak méně vzrůstný pámelník červenoplodý (S. orbiculatus). Hustě větvený opadavý keř z čeledi zimolezovitých dorůstá výšky 0,5–1,5 m, spíše se rozrůstá do šířky podzemními výhonky. Dá se množit také řízkováním v jarním období, v dobrých podmínkách může být dosti invazivní. Je to nenáročný keř domovem v Severní Americe, kterému se daří i v suchých kamenitých půdách, na slunci i ve stínu. Je známý svými kulatými bílými plody. Borka je šedohnědé barvy, uvolňuje se v podélných pruzích. Listy jsou uspořádané ve dvou řadách, na vodorovných větvičkách jsou celokrajné, na výmladcích laločnaté, délky až 7 cm, tmavozelené, vejčitého tvaru. Květy má velmi drobné, 4–5 cípů trubkovitě zvonkovité v hroznech, v úžlabí horních listů, bělorůžové, velmi bohaté na nektar.

Často je vysazován včelaři. Pámelník bílý totiž začíná kvést již v červnu, následně tvoří nová poupata a květy až do začátku mrazů, na jednom stonku bývají současně zralé plody, nezralé plody, květy i poupata. Právě dlouhá doba kvetení, v termínech kdy je v přírodě o květy velká nouze, je pro včely medonosné velmi důležitá.

O. R. / 14. 11. 2015

 


Očkování zdarma

Výsledky vyšetření zimní měli na varroázu 2014

Dokumenty protokolu. (pdf)
Ti, kteří mají průměr roztočů na včelstvo větší než 2, kontaktujte zdravotního referenta Radima Kašpárka (tel.: 608464039), domluvte se na předání léčiva a ošetření včelstev (fumingací varidolem nebo jsou k dispozici ještě zbylé formidolové desky).

 

 

Ošetřování aerosolem 2013

 

 


Dne 30. 11. 2013 bylo aerosolovým vyvíječem provedeno zimní ošetření včelstev proti kleštíku včelímu (Varroa destructor).
Děkuji všem aktivním včelařům za spolupráci při provádění ošetření.


Přednáška Mgr. Jiří Danihlík o varroáze.


Dne 20. 11. 2013 na členské schůzi proběhla přednáška Mgr. Jiřího Danihlíka, který je členem výkonné rady Mendelevovy společnosti pro včelařský výzkum a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů. Patří mezi pokrokové včelařské výzkumníky. Dokladem toho byla přednáška s doprovodnými ukázkami různých druhů odparných systémů pro kyselinu mravenčí, nebo způsob aplikace kyseliny šťavelové. Diagnostika i způsob léčby včelích nemocí byla dokumentována názornou obrazovou projekcí. Přednáška byla doplněna o řadu osobních zkušeností z oblasti léčby, stavby včelího díla bez mezistěn a řady dalších témat. Mnozí z nás si z profesionálně vedené přednášky odnesli inspiraci pro svoji včelařskou práci.

Oldřich Růčka